Čejeni
Jsou severoamerický indiánský národ patřící k algonkinské jazykové skupině. Kolem roku 1800 byl jejich počet odhadnut na 3.500 a během první poloviny 19. století, v období čejenské prosperity ještě vzrostl. V roce 1890, po skončení válek se Spojenými státy, bylo zaznamenáno pouze 3 137 Čejenů. Jejich populace klesala až do počátku třicátých let, kdy bylo Čejenů jen asi 2 500. Jako první se s Čejeny setkali v roce 1680 Francouzi. V té době žili Čejeni v lesích kolem pramenů Mississippi v dnešní Minnesotě. Pod tlakem jiných indiánských skupin, jejichž migraci vyvolal příchod Evropanů do oblasti Velkých kanadských jezer, se začali Čejeni pohybovat k západu. Načas se zastavují u řek Sheyenne, Red a posléze Missouri, kde zakládají stálé vesnice a věnují se pěstování kukuřice, fazolí, tykví a sezonnímu lovu bizonů. Kolem roku 1740 získávají první koně a překračují řeku Missouri. Do roku 1800 všichni přecházejí ke kočovnému způsobu života, k celoročnímu lovu bizonů a chovu koní. V té době sídlí východně a severně od Černých hor.
Do roku 1830 ovládli rozsáhlou oblast od východního Wyomingu po řeku Arkansas. Rozdělují se na severní a jižní větev. Toto rozdělení není náhodné, ale má historické opodstatnění. Především jižní Čejeni bohatnou z mezikmenového obchodu a z obchodu s bílými. Vztahy mezi Čejeny a evropskými obchodníky, cestovateli a lovci jsou vcelku přátelské. Severní Čejeni byli zpočátku stranou hlavních cest a zájmu osadníků. Sblížili se s Lakoty a severními Arapahy. Společně v letech 1865–6 vytlačili americké jednotky z východního Wyomingu. Tlak na
indiánské území kolem Černých hor však v polovině 70. let sílil. Vrcholil slavnou porážkou generála Custera u Little Big Hornu (1876), po níž ale následovalo pouze pronásledování a odchod severních Čejenů a Lakotů do rezervace.